Bratři Štěpánkové se narodili v Ličně, starší Josef 21. června 1921 a František 10. října 1924.

     Josef navštěvoval místní školu a po pěti letech přestoupil na tři roky na měšťanskou školu do Solnice. Po ukončení školní docházky šel do učení k firmě Šťásek jízdní kola v Týništi nad Orlicí. Tam pracoval ještě čtyři roky po vyučení. V roce 1942 byl povolán na nucené práce do říše. Až do konce války byl nasazen v Halle, kde opravoval automobily. Po skončení války nastoupil v Kostelci nad Orlicí ve firmě, která vyráběla dřevoobráběcí stroje, a tam pracoval až do odchodu do důchodu.

     Také František   navštěvoval  osm let ličenskou  obecnou školu. Po ukončení školní docházky se učil jako pánský krejčí u místního mistra krejčovského Františka Korába. Po vyučení pracoval rok v  Týništi nad Orlicí u firmy „Bořek“ jako krejčí.  V době okupace československa pracoval stále jako krejčí. Tak jako řada jiných z ročníku 1924 dostal posléze předvolání na práci do říše. Protože však starší Josef i mladší bratr Jaroslav  byli už v  „rajchu“ nasazeni, byl po jednání na úřadu práce zproštěn povinnosti a zůstal doma. Musel však pracovat na místním statku pana Knirsche, kde byl až do skončení války. Po válce pracoval 5 let v družstevním výkupu, následně rok v Solnici v dřevařském závodě u Jirátů, a pak už zakotvil na 35 let v automobilce Škoda v Kvasinách.

     V roce 1948 se  oba přihlásili k místnímu hasičskému sboru, který měl v té době 30 činných členů a 66 přispívajících. Oba se ihned zapojili do práce a stali se  platnými členy sboru. Výsledky ličenských hasičů v padesátých letech, jejich celková činnost a aktivita byly na vysoké úrovni. Družstvo nadšených a ambiciózních hasičů, jehož členy byli oba bratři Štěpánkové, v roce 1959 zvítězilo ve všech soutěžích od okrsku, okresu, kraje až po metu nejvyšší.  Na celostátní soutěži v Bratislavě z  23 soutěžících družstev  dosáhli nejlepších výsledků a stali se mistry republiky. Odměnou jim byl nejenom pocit z dobře vykonané práce, ale i automobil Tatra 805 DVS 8, který je dodnes plně funkční. 

     Josef Štěpánek od roku 1952 vykonával funkci velitele sboru a to plných 30 let, tedy do roku 1982.

     František Štěpánek prošel různými funkcemi ve výboru sboru a po řadu let vykonával funkci okrskového preventisty.  Po ukončení aktivní činnosti byli oba stále dobrými rádci a neváhali přiložit ruku ke společnému dílu. I v současné době mají oba stále zájem o dění v současném sboru, i když bohužel Josef Štěpánek je upoután na lůžko. Informace mu ochotně přináší bratr František, který se zúčastňuje všech akcí SDH a dochází na schůzky výboru. Oba se po celý život věnovali dobrovolné práci na ochranu životů a majetku bližních, za což jim patří naše uznání a dík.