Po bití byl Florián s kamenem na krku vhozen do řeky Emže

Svatý Florián se narodil v Cetii (dnes Zeiselmauer u Vídně) a pocházel z vojenské rodiny a byl vojenským úředníkem, později velitel pluku propuštěný ze římských legií. Za vlády císaře Diokleciána r. 284 - 305 se stal jednou z obětí jeho zásahu podle protikřesťanských ediktů v roce 303 a 304. Křesťané totiž nesměli zastávat vojenské funkce, neboť to nebylo v zájmu Římské říše. Svatý Florián velel tehdy čtyřiceti vojínům, kteří byli místodržitelem krajiny Aquilinem uvrženi do žaláře a mučeni. Svatý Florián je hodlal před mučením osvobodit.

Dnešní území Rakouska do té doby patřilo římské provincii Noricum a císař Dioklecián tuto provincii připojil k Pannonii. V okolí dnešního Lince, v městě Lauriacum (neboli Lorch) u soutoku Emže s Dunajem, dal jeho místodržitel Aquilinus pozavírat a usmrtit mnoho zdejších křesťanů. Když se to Florian dozvěděl, spěchal křesťanům na pomoc. Nebyl však dostatečně opatrný a po několika dnech byl zatčen a pod neustálým týráním měl zapřít Krista. Protože se nechtěl za žádnou cenu víry zříct a soud nevzal ohledy na jeho zásluhy v armádě ani na jeho bezúhonný život, vydal ho do rukou katů. Ti mu přivázali na krk mlýnský kámen a byl svržen z mostu do řeky Emže, kde utonul.
Mlýnský kámen je uchován v hrobce v kostele sv.Floriána blízko Lince v Rakousku. Vdova Valerie jeho tělo tajně pochovala na svém statku nedaleko Lince v místě dnešního města St. Florián. Nad jeho hrobem byl v 6. století vystavěn augustiánský klášter. Jeho ostatky zde ale nezůstaly na dlouho, neboť byly převezeny dvěma jáhny (jáhen - duchovní, který přijal nižší svěcení) do Říma. V roce 1183 požádal polský kníže Kazimír II. Spravedlivý (1177 - 1194) spolu s krakovským biskupem Gedeonem papeže Lucia III. (1181 - 1185), aby jim vydal ostatky svatého Floriána jako záštitu proti Rusům. Papež jejich žádosti vyhověl, a tak byly Floriánovy ostatky uloženy v nově vystavěném chrámě v Krakově a svatý Florián byl přijat za patrona Polska.
Z Polska byla za Karla IV. malá část jeho relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Relikviář má však rovněž katedrála v Olomouci, kostely na Kladně, v Jaroměři, v Havlíčkově Brodě a jinde. Tyto maličké kousky Floriánových ostatků měly ve středověku chránit města před požáry, poněvadž Florián, umučený ve vodě, se stal patronem hasičů. Obraz sv. Floriána se objevoval na obecních pečetidlech, městských branách, kostelních věžích, na zvoničkách a jeho sochy se stavěly na návsích a náměstích. Na Hané ještě v minulém století hlásil ponocný:
"Chval dobrý duch Hospodina i Ježíše, jeho Syna. Odbila desátá hodina, milý svatý Floriáne, tohoto městečka patrone, chraň nás od ohně." Svatý Florián, jehož jméno je z latinského slova "florianus" a v překladu znamená "kvetoucí, rozkošný" patří mezi nejpopulárnější české světce.

Atributy sv. Floriána:
Brnění, díže, dům, hrnec, kámen, kámen mlýnský, korouhev, koruna, kříž, meč, oheň, plamen, požár, praporec na kopí, řeka, škopek, vědro, voda, vojáci.

Až narazíte na sochu vojáka s přilbou a nádobou na vodu v pravé ruce hasící hořící dům, jistě se bude jednat o mučedníka sv. Floriána.