MARIE TEREZIE 

Marie Terezie - Ráno dne 13. května 1717 se v císařské rodině narodilo dítě. Na svět přišla arcivévodkyně, jež byla pokřtěna jmény Marie Terezie Walburga Amálie Kristina.

Jelikož její rodiče očekávali v dalších letech narození prince dědice, oslavy narození Marie Terezie se příliš nepřeháněly. V arcivévodském rodě nebylo považováno za nutné vychovávat ji jako dědičnou princeznu, neboť se stále ještě čekalo na dědičného prince. Marie Terezie se tedy mohla věnovat jiným činnostem. Patřilo mezi ně kreslení, malování pastely a hudba. Měla pěkný hlas, hrála na klavír, tancovala a hrála v operách a komediích u dvora. Plynně hovořila německy, italsky, francouzsky, španělsky a latinsky. Latina byla úřední řečí v uherském království, španělština odpovídala dvorskému ceremoniálu a italština dvorské kultuře.

Marie Terezie se neseznamovala jen s naučnými knihami. Byla seznamována i se vznešenou literaturou (hlavně s italskými a francouzskými autory). Na uměleckou výchovu kladl otec Marie Terezie Karel VI. zvláštní důraz. Našla-li Marie Terezie v něčem zalíbení, věnovala se  oné věci duší i tělem, vrhala se do ni hlava nehlava a neztrácela trpělivost. Projevovala přitom vytrvalost, jaká byla u princezny vídána jen málokdy.

Problémy začaly, když Marie Terezie začala dospívat a byl čas myslet na vdavky. Kdyby byla Marie Terezie obyčejnou arcivévodkyní, která se tak či onak měla dostat pod čepec, byla by věc jednodušší. Čím víc se však ukazovalo, že vládnoucímu rodu bude mužský následník trůnu odepřen, tím více se komplikovalo hledání manžela pro nejstarší dceru Marii Terezii, jež by se stal rakouským princem a římskoněmeckým císařem. Volba manželského partnera však nebyla otázkou pouze rakouské politiky, ale i politiky evropské. Marii Terezii se nabízelo hned několik možných manželů, ze kterých si mohla vybrat:

• 1. varianta - sňatek s wittelbašským kurprincem. Bavorsko by se spojilo s Rakouskem.
• 2. varianta - sňatek se Španělem by znamenal znovuobnovení říše Karla V., kterému se zabránilo válkou o španělské dědictví
• 3. varianta - sňatek s princem s menší mocí (František Štepán Lotrinský)

Marie Terezie si však zvolila už jako dívka, když se do Františka Štěpána zamilovala až po uši.

Námluvy Františka Štěpána a Marie Terezie probíhaly podle dvorní etikety. Za den požádání o ruku byl stanoven 31. leden 1736. Marie Terezie však ještě musela složit slib, že se zřekne nároku na trůn, pokud by se Karlovi VI. ještě narodil dědičný princ. Potom mohlo být zasnoubení ohlášeno. Poté, co ženich políbil nevěstě ruku, byli snoubenci odloučeni. Tak to předepisovala dvorská etiketa. Svatba byla stanovena na 12. února 1736. 14. února 1736 byla svatba ukončena nádherným plesem ve Španělském sále Hofburgu.

Po smrti svého otce v roce 1740 se ujala Marie Terezie vlády. 11. května 1743 přijala Marie Terezie svatováclavskou korunu ve Chrámu sv. Víta. Tomuto důležitému okamžiku přidával půvab i korunovační průvod Marie Terezie na Kříženeckého náměstí. Její nástupnická práva zpochybnili zahraniční zájemci o země monarchie (pruský král Friedrich II., bavorský kurfiřt Karel Albrecht, podporovaný francouzskými Bourbony) a vyvolali válku o dědictví rakouské, v níž však habsburská monarchie většinu svého území ubránila. Nejcitelnějším neúspěchem byla ztráta Slezska, které připadlo Prusku (viz též mír drážďanský a vratislavský mír). Dalšímu pruskému náporu Marie Terezie čelila v sedmileté válce, jejímž výsledkem byl hubertsburský mír, který odstoupení Slezska potvrdil. Neutěšený stav monarchie spolu s novými myšlenkovými proudy ji přivedly k osvícenským reformám. Jejich první vlna ve 2. pol. 40. a na zač. 50. let 18. stol. se týkala správy monarchie, další byly uskutečněny po sedmileté válce a zasáhly školství (povinná školní docházka), soudnictví, hospodářství a dotkly se sociálních poměrů venkovského poddaného obyvatelstva. V roce 1765 se stal spoluvládcem ovdovělé Marie Terezie její nejstarší syn Josef II., s jehož radikálními představami o osvícenské vládě však nesouhlasila a až do své smrti udržovala reformní kurs v mírnějším tempu.

Marie Terezie povinula Františku Štěpánovi 16 dětí. Z těchto dětí přežily jen některé a některé zemřely již v mládí.

Marie Terezie byla výbornou matkou. Z mateřské lásky čerpala duševní klid a sílu v nejtěžších dobách. Milovala svého chotě, který se ji zdál stále mladším. V poměru k jiným mužům dovedla zachovat vždy důstojnost, i když se nevyhýbala pobavení.

František Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie zemřel 18. srpna 1765. Po jeho smrti se ujal vlády jeho syn Josef II.

Marie Terezie se zasloužila o několik významných reforem:

• 1749 Začátek tereziánských reforem - správa, vojenství, vzdělávání
• 1769 Právní reforma - Codex Theresiana a Constitutio Criminalis Theresiana
• 1773 Zrušení jezuitského řádu
• 1774 Všeobecný školní řád
• 1775 Robotní patent - zmírnění roboty
• 1776 Zrušeno mučení

Marie Terezie vstoupila do historie jako panovnice s mnoha legendami. Zemřela 29. listopadu 1780.